You must love me for WHO I AM or hate me for the same thing!!!

Říjen 2010

Lalalááááá, to je zase jednou nálada

28. října 2010 v 20:37 | Nikol |  The secret diary of me
To byl zase jednou den.
Vstávala jsem v 11, nesnídala, klasika. Maminka s bratrem byli pryč, na návštěvě. A my se s tátou potáceli celí rozespalí po domě a hledali něco k jídlu. A pak se tatínek tedy obětoval a šel na nákup. A já mezitím dělala jablka na štrůdl. No a pak přišla maminka. A hysterčila jakto, že vstáváme v 11. A pak hysterčila dál, když jsme s bráchou koukali na Limonádovýho Joe zatímco ona nám připomínala, že je oběd. A pak hysterčil bratr, že jíst nebude a že nechce jít spát.( Jsou mu 4 roky.) Klasika.
Pak hysterčil táta, co že máma pořád hysterčí. Já nehysterčila, neboť to není moje silná stránka.
A pak se konečně zbalili a odjeli na chatu. A já zajásala. Ovšem po 5 minutách byli zpět. Máma nechala doma štrůdl. A tak jsem jásala znovu když už doopravdy odjeli. No a jak jsem byla šťastná, že je konečně ticho, musela jsem ho něčím přehlušit. A tak mi od odpoledne pořád jede v počítači dokola tahle písnička.
A jak jsem tak tu písničku poslouchala a skála v obýváku panáka, vzpoměla jsem si na Božského. Protože na něj se ta písnička vyloženě hodí.
A je to tu zase, Božský. Ať chci nebo ne, vždycky mě to k němu nějak nasměřuje. Asi osud. Tedy on je asi můj osud. A už by si měl uvědomit, že já jeho. Počkat. Budu počítat jak dlouho, že je má platonická láska?? Hmmm, sakra už snad 2 roky. Tedy není to nijak dlouhá doba, ale na to že letos maturuje, si nemůžu dovolit čekat další roky, než se to někam posune.  Jenomže....... řekla bych, že to všichni znáte.......Asi je ztráta času to tady všechno popisovat. A proto, pouštím si znovu Drive my car a jdu balit. Jelikož zítra v 5.40 odjíždím na taneční přehlídku do Jablonce nad Nisou............


Xoxo N :*

Green onions

27. října 2010 v 23:30 | Nikol |  The rest
Něco na dojezd. A nebo na rozjezd??? ;)

Stormy weather

27. října 2010 v 23:24 | Nikol |  The secret diary of me
Jak víte, byla jsem ve Vídni. Ovšem půl hodiny po mém návratu, mi zavolala moje biologická babička, od mého biologického fotra- kterého jsem viděla 2x a víc po tom netoužím- ovšem s ní se stýkám, i když v poslední době zřídkakdy, jelikož už nejsem dítě a nenechám si věšet na nos bulíky, jaká je moje milovaná máma kráva a že nechápe jak může být s mým úžasným tatínkem, který je nejlepší chlap na světě, a mám s ní opravdu zajímavý vztah. A volala z nemocnice, že ona je v nemocnici. A já nevěděla co mám dělat. A ona si myslela, že hned naskočím do autobusu a přijedu. Jenomže já zrovna přijela a navíc v pátek v 5.40 ráno odjíždím, no a tak jsem nikam nenaskočila a nejela. Jenomže jsem se cítila velmi divně. Protože nevím co mám cítit k někomu kdo mi většinou lže a uráží mojí pravou a milovanou a úžasnou rodinu. No a tak jsem šla na procházku. Zařvat si a nakonec si i pobrečet. A tak jsem křičela a křičela,. Křičela jsem u vody za zahrádkářskou kolonií asi 50m od obytných domů a pak jsem si sedla ke spalvu a pustila si tuto písničku :

a začala zpívat svým velmi falešným hlasem a rozbrečela se. A brečela jsem a brečela. Nad svým životem, nad životem cizích. Prostě nad VŠÍM. Ale víte co?? Teď mi je mnohem líp. Mnohem mnohem líp.

Xoxo N :*

Wien, ich liebe dich

27. října 2010 v 23:08 | Nikol |  The secret diary of me
Tak jsem se vrátila z Vídně. A jako pokaždé když se vrátím z nějakého velkoměsta, chci zpátky. Tentokrát jsem tam jela za uměním. V Albertině je totiž výstava Michalangela a Picassa. A byla naprosto úžasná!!! Jelikož včera byl v Rakousku státní svátek tak měla muzea vstup většinou zdarma, takže jsme- s babičkou, která mi dělala stylové garde- navštívily ještě Leopoldovo muzeum a skleníky v Hofburgu. Ale co by byla Vídeň bez kafe a Sacheru?? Takže naší první zastávkou byla kavárnička naproti Národní knihovně, kde dokonce i vařili, takže naše první jídlo bylo typicky vídeňské, samozřejmě řízek. A jelikož Albertina je naproti hotelu Sacher, tak po 4 hodinách strávených obdivováním umění, naše další zastávka byla v hotelu Sacher, na čem?? Na Sacheru a kávě. A pak jsme se rozhodly navštívit království motýlů. Z venku skleníky vypadají tak obrovsky, ale vevnitř to je malinké, jelikož třičtvrtinu zabírá kavárna, kam jsme šly hned po motýlech. A obdivovaly barevné stromy v parčíku. A pak na nákupní třídu, ale..... Byl státní svátek, takže jediné otevřené obchody byly se sladkým nebo restaurace a kavárny. A tak naše další zastávka byla v cukrárně. :D
A pak jsme okoukly všechny výlohy a vydaly se k Marii-Terezii a tam mne zastavil takový kluk, že má modní blog, a že se jim líbí jak jsem oblečená a jestli si mne mohou vyfotit a dát to tam. No a tak mne vyfotili a opravdu to tam dali. A až na to, že ta fotka je rozmazaná, vypadám tam jak vidlák a super koulovitě a naprosto tu fotku nesnášim, jelikož nad ní umírám smíchy, tak je vlastně úžasná, protože je z Vídně!!! :D
Toto je ono. :D :D :D

No a náš den jsme zakončily, v hotelu, večeří. Ale to byl konec pouze dne, noc právě začala a tak jsme vyrazily zpátky do ruchu velkoměsta. Jelikož jsme byly v hotelu u Belvedéru, tak jsme prošly, samozřejmě v jiných modelech a já tentokrát na podpatcích, belvedérskou zahradou dolů do města. A začaly jsme ve Starbucks, kde jsme si koupily kávu s sebou a po vyčerpávající procházce- kdy jsem na jehlách trochu mrzla- jsme si sedly do vinárny vedle Albertiny a babička degustikovala víno a já vzorně- před zraky číšníka vynikajcí pomerančový domácí džus- ovšem když se nedíval tak samozřejmě i víno. :);)
No a pak byl čas se vydat zpět.
A ráno na nás čekala luxusní snídaně. A tak jsme se přecpaly, naposledy se šly projít a vyrazily domů.

Rozhodně pokud máte čas, jeďte do Vídně!!! V Albertině je vstup pro lidi do 19 zdarma, takže hurry up!!!! ;)

A já se budu těšit na předvánoční Vídeň. ;)


Xoxo N :*

Variace na Audrey.....

20. října 2010 v 10:34 | Nikol |  Je les aime, en quelque sorte
Audrey Hepburnová, vlastním jménem Audrey Kathleen van Heemstra Hepburn-Ruston, zkráceně Audrey Ruston, (4.května 1929 v Bruselu, Belgie - 20. ledna 1993, Tolochenaz, Švýcarsko) byla americká herečka nizozemsko-britského původu, jedna z nejznámějších tváří filmového plátna druhé poloviny 20. století, nositelka cen Oscar, Tony, Emmy i Grammy.

Audrey Bude vždy  jedna z úzké skupiny žen, které obdivuji...... Audrey se nedá vyjádřit slovy. Upřímně obdivuji všechny její životopisce, jelikož zaznamenat život tak dokonalé a neuvěřitelné herečky je skoro nadlidský úkol.....
Napadá mne jen jedno slovou, kterým ji snad neurazím a vyjádřím tak vše co je potřeba, NEUVĚŘITELNOST.... Audrey byla neuvěřitelná.........toť vše, Audrey máš můj hluboký obdiv!!!

Rome Wasn't Built In A Day

20. října 2010 v 10:14 | Nikol |  The secret diary of me
Chci všechno brát, ale hovno dát........Je to jednoduché, chci všechno za nic.....
Jak řekla Adina Mandlová: ,,Buďto Ritz nebo nic!!!" A přesně tak chci aby to bylo.... jenomže...................................................................................................................
 Jak zpívá zpěvačka Skye ve skupině Morcheeba Rome Wasn't Built In A Day, no a tak budu prostě vytrvale čekat a stavět svůj Řím dokud ho nepostavím.


Lanvin x H&M

13. října 2010 v 10:29 | Nikol |  The rest
To budou zase nálety na HM :D

I´m back!!!

13. října 2010 v 10:25 | Nikol |  The secret diary of me
Ahoj......jsem zpět a ráda bych se nejdřív omluvila, že jsem zde tak dlouho nebyla a zároveň bych chtěla poděkovat všem co sem pořád chodí i přes to, že poslední článek je dva týdny strarý.
 Byla jsem v Londýně.......a hned jsem se do něj zamilovala!!!! Londýn je úžaný, nádherný, historický a nákupní........ A všichni se tam tak hezky oblékají, ne jako tady v ČR , že vezmu první triko a jdu, ale pěkně stylově uhlazeně, zkrátka londýnsky :) Přišlo mi, že všechny holky jsou sice oblečeny více méně stejně, což ale na ničem neubírá, jelikož jsou všichny stejně stylové a prostě nádherné! A to samé platí i o klucích, jelikož jsou už od první třídy zvyklí nosit uniformy tak pak v dospívání a dospělosti většinou nosí tzv. formal clothes. Nemusí mít hned oblek, ale stačí že mají svetr a košili a hned vypadají o 100% lépe!! To by se mělo zavést i u nás v Čechách. V Londýně nejsou žádní hoppeři, alespoň v těch lepších turistických čtvrtí, kluci tam nesmrdí a nenosí pubertální knírky, ale starají se o sebe a to ne ve smyslu že jsou to šamponi nebo metrosexuálové, ale anglická škola, slušnost a pud sebezáchovy jim prostě říká, že ve vytahané mikině od ťongů se skvrnou od kečupu tedy ne! :) ;) Čeští hoši by si z nich mohli a měli brát příklad!!!
Říká se , že kdo je unaven londýnem je unaven i životem po tom vyčerpávajícím týdnu, jsem tedy byla životem unavená opravdu pořádně. :D Prošli jsme všechno od Katedrály sv. Pavla přes most Millenium, přes Tower bridge do Toweru, kde jsem byla fascinována korunovačními klenoty a také jedním asi 25 letým klukem, který vypadal úplně stejně jako Božský............ :) A také do Windsoru, Greenwhich, Westminsteru- kam bych klidně jezdila jako královna na prázdniny :) a Oxfordu kde bych klidně studovala a chodil ana nákupy, jelikož jsem tam objevila úžasný výprodej plakátů- tam jsem si koupila Andyho Marilyn, New York, Paříž a Londýn - a v Londýně jěště Buckinghamský palác, st. James´s park, a na Picadilly....... A zrovna před Národní galerií byl African weekender a tak jsme si pak sedly s kamarádkou před galerii, jedli anglické cookies a poslouchaly afričany. A pak šly do Národní galerie a obdivovaly Van Goghovi Slunečnice, Klimtovi obrazy, obrazy od Picassa, Moneta, Maneta a spousty dalších. A pak jsme šly do Národní galerie portrétu kde byla Andyho Alžběta 2. hned v několika verzých a pěti metrová Anne Wintour, Paul McCartney a všichni Beatles a spousty dalších........ :)
Ale co by byl Londýn bez nákupů??? Pro mě NIC!!!:)
A můj první nákuo byl burber and chips a velmi toho lituji, jelikož mi bylo špatně ještě večer. A další nákup byl v HandM- klučičí červený svetr a klučičí tričko...... to byste nevěřili jak se angličani a angličanky v obchodech chovají, jelikož všude mají permanentní slevy, všechno se válí po zemi, v oddělení bot si někdo něco vyzkouší a pak to hodí za sebe, prodavačky věci neuklízí jelikož to nemá cenu a hlavně stojany se prohíbají pod váhou a množstvím oblečení. :)
No a pak jsem nakoupila plakáty.....jen mě mrzí, že jsem si v národní galerii portrétu nekoupila úžasnou knížku fotek Twiggy, která byla za symbolických 5 liber zlevněná ze 30!!!!
Ale co, příště, protože do Londýna se ještě několikrát podívám!!! :)
A jelikož nechci abyste mi ještě víc záviděli, radši už jsem nic nenapíšu, jelikož by pak hrozilo, že návštěvnost blogu by byla nulová. ;)

me in london
atd atp

No a teď, teď už se začínám těšit na Vídeň...........:)

Xoxo N :*